První historické prameny, které se zmiňují o kávě jako nápoji s výjimečnými účinky, jsou však datovány přibližně do roku 900 před Kristem a jsou spojeny s celou řadou mýtů a legend.

Ta nejznámější a nejrozšířenější hovoří o habešském pastevci koz, který si povšiml, že se jeho zvířata stala čipernějšími, když požila plody z neznámého zeleného keře se zajímavě červenými plody. Jeho zvědavost ho poté přiměla k tomu, že i on sám tyto kávové bobule ochutnal a překvapivě na sobě začal rovněž pozorovat podobné povzbuzující účinky. Se svými zkušenostmi se svěřil opatovi z nedalekého kláštera, který však údajně únavu zahánějící účinky rostliny považoval za ďáblovo dílo a zrna vhodil do ohně. Neobyčejné aroma ho však přimělo přece jen z bobulí uvařit odvar. Ten pak mniši konzumovali jako speciální nápoj, který jim pomáhal překonávat únavu při dlouhých nočních meditacích.

Jiná, rovněž velmi rozšířená legenda ze 13. století vypráví o knězi a lékaři z Jemenu, který byl vyhnán z Mekky. Na své pouti Arabským poloostrovem si uvařil odvar z kávy a byl překvapen jeho účinkem. Jako lékař využil stimulujících vlastností kávy a nápoj pak podával i nemocným.

Káva se začala hojněji pěstovat a šířit po světě až na přelomu 15. a 16. století z dnešního Jemenu, tehdejší Arábie. Do té doby tajemství kávy Arabové úspěšně tajili, a to až do počátku 16. století, kdy vojenská výprava přivezla tureckou kávu z Egypta do Cařihradu (v roce 1517). Odtud se zvyk pití kávy postupně rozšířil i do ostatních evropských zemí. Zřejmě nejúspěšnějšími šiřiteli byli Holanďané, kteří zakládali kávové plantáže v Asii – na ostrově Cejlon, v Indii a na Jávě. Naopak Francouzi přivezli kávu přes Antlantik do Mexika, Brazílie a dále i do Austrálie. V oblastech Jižní Ameriky se pěstování kávy natolik ujalo a rozšířilo, že se tyto země staly světovými kávovými velmocemi.

KÁVA, CAFE, KAFFEE, COFFEE, COFFEA, KAHVE, KAVA, KOFFIE, CAFFE…
„V prastarém jazyce Egypťanů slovo káva znamená rostlina nebo také půda bohů.\\\”